VÝLETNÍ BLOG ZE STŘÍBRNÉ KUTNÉ HORY

Je středočeské historické město Kutná Hora jen klasickou komerční turistickou zastávkou na dvě selfíčka u notoricky známých památek, nebo nabízí mnohem více a stane se srdcovou záležitostí? Na odpověď jsme si vyhradili celý víkend.

Do jednoho z nejznámějších tuzemských historických městeček, zapsaného na seznamu kulturního dědictví UNESCO, jsme se vypravili na jeden celý červencový víkend s mírnou obavou, zda to na jeho zajímavou historickou část s rozlohou pár kilometrů čtvereční nebude až moc ... přeci jen Kutná Hora je známa spíše jako taková jednodenní či dokonce jen odpolední zastávka na místě nacházejícím se hodinu autem od Prahy.

Cílem ale nebylo rychle se vyfotit u Chrámu svaté Barbory, zanadávat si někde na náměstí u typicky českého turistického oběda (tzn. otrávenou letní brigádnicí donesenou odfláknutou "instantní" hotovku s cenovkou michelinského menu) a hned zase pryč. Cílem bylo poznat toto město co možná nejvíce a nejblíže, včetně jeho možností zábavy a případných skrytých zajímavostí.

NABÍDKY V KUTNÉ HOŘE VČETNĚ AKTIVIT

HLEDÁNÍ UBYTOVÁNÍ A CESTA

Víkend v Kutné Hoře patřil mezi takové ty rychlé spontánní nápady, takže hledání vhodného ubytování začalo klasicky na poslední chvíli - den předem, ve čtvrtek. Rezervační portál Booking.com nabízí v Kutné Hoře zhruba 40 možností ubytování (hotely, penziony, apartmány), v termínu červencového víkendu pátek - neděle, uprostřed hlavní sezony, to ale zase taková legrace nebyla. Obzvlášť ne takto "last minute", pouhý jeden den předem. Nabídka byla samozřejmě vybrakovaná a zprvu to vypadalo, že se víkendový výlet bude muset odložit buď úplně, nebo se bude muset nalézt ubytování nekdě v blízkém okolí, což se nám ale tak úplně nechtělo. 

Nakonec se ovšem usmálo štěstí a objevil se volný dvoulůžkový pokoj v Penzionu Café Havlíček (zřejmě na poslední chvíli zrušená rezervace), který má mimochodem nejlepší hodnocení hostů ze všech ubytovacích zařízení ve městě a nachází se na skvělém místě, uprostřed Vnitřního Města přímo naproti Vlašskému Dvoru. Fotky malebného penzionu, jeho poloha i jeho hodnocení v nás nenechávaly touhu cokoliv jiného dál v tomto směru řešit (ono tedy ostatně ani nebylo na výběr).

UBYTOVÁNÍ V KUTNÉ HOŘE

Ubytování se tedy naštěstí povedlo na poslední chvíli zajistit a druhý den nás čekala cesta na místo. Z okraje Prahy je to autem do Kutné Hory 60 km a cca 1 hodina cesty. Páteční odpolední provoz a navíc letní dopravní omezení na jinak jednoduché a rovné trase z pražského Újezda nad Lesy směrem na Kolín ale udělaly své, ujet 60 km po silnici první třídy tedy nakonec trvalo šílené 2 hodiny, z nichž jsme téměř polovinu času strávili nekonečným čekáním ve frontách na několika přenosných semaforech v úseku cca 5 kilometrů kolem Úval u Prahy. 

Po 2 hodinách jsme se nakonec dokodrcali z pražské periferie až k našemu zmiňovanému penzionu v historickém centru Kutné Hory. Díky trpělivosti zocelené čekáním v kolonách jsme psychicky zvládli i desetiminutové hledání (placeného) parkovacího města ve městě a víkend tak mohl konečně začít.

PS: Systém parkování jsem úplně přesně nepochopil, ale v centru města je zřejmě podobný tomu pražskému - tedy s rezidenčními zónami, na kterých návštěvník nesmí parkovat a musí někde nalézt místo s parkovacími hodinami.

PRVNÍ DEN - PÁTEK

Po zaparkování a zabydlení v penzionu bylo na hodinkách už skoro 19:00, rozhodli jsme se tedy udělat jen krátkou procházku a víkend začít podvečerním objevováním místní gastronomické nabídky a případné večerní zábavy ... památky a turistické atrakce ve městě stojí stovky let a budou tam jistě stát i následující den, kdy bude od rána mnohem více času na prozkoumání. Takže rychlá procházka z Havlíčkova náměstí směrem k dominantně tohoto města, Chrámu svaté Barbory, a pak už jen najít nějaké pěkné místo na dobrou večeři. Různé tipy se samy nabízely už během té krátké vycházky, v tomto směru má Kutná Hora poměrně bohatou nabídku možností a vzhledem k velikosti města je vše "na pětníku".

Tipy na internetu, které jsme před odjezdem letmo zkoukli, doporučují restauraci Dačický, která se nachází vedle domu, kde se slavný kontroverzní šlechtic tohoto jména narodil. Restaurace je vyhlášená a dobře hodnocená, každopádně se jedná o klasickou staročeskou krčmu a my měli zkrátka chuť na něco jiného - myšleno typologicky. Zakotvili jsme se tedy o kousek dál v restauraci V Ruthardce, která stojí v mírném podloubí na Dačického náměstí (jak jinak). Restaurace je v prostorách gotického domu s bohatou historií (tak jako skoro všechno v tomto městě...), kterou ale asi teď nebudu unavovat, ostatně detailní informace včetně recenzí hostů se dají prozkoumat například na Trip Advisoru.

Stejně jako s ubytováním jsme měli i tentokrát štěstí, protože restaurace byla v pátek logicky poměrně nabitá a krátce po našem příchodu se akorát uvolnil jeden z mála stolů bez rezervace. Jídelní lístek byl bohatý a kromě očividné specializace na gril nabízí tak nějak od všeho něco a v poměrně přiměřených cenových relacích, na to že se nacházíme v turistickém městě, navíc v jednom z vyhlášených místních podniků. Zvolil jsem jeden z nabízených steaků na grilu a moje manželka filet z pstruha s grilovanou zeleninou, obě jídla byla naprosto v pořádku, na pomyslné školní stupnici bych kvalitu jídla spolu s kvalitou obsluhy ohodnotil velmi nadstandartní dvojkou. Na to jak byl lokál zaplněn se ani nedá říct, že bychom čekali nějak zvlášť dlouho. Takže celkově určitě spokojenost. Mimo dobrého jídla zaujala celková atmosféra tohoto podniku, je to asi přesně to, co si na takovém místě představujete. Kouzelná je hlavně terasa, která dokonce nabízí i jeden úplně soukromý stůl v jakémsi vlastním altánu ... pokud se tam příště vydáme, zkusíme zajistit tohle místo, na což bude ale určitě potřeba nějaký ten rozumný čas předem. 

RESTAURACE V KUTNÉ HOŘE VČETNĚ RECENZÍ

Krátce po jídle jsme se pak vydali opět do víru historického města s myšlenkou chvíli vychodit večeři a někde na příhodném místě, které nám padne do noty, poté ukotvit na skleničku. Myšlenky o procházce vzali brzy za své, protože asi po 3 minutách chůze směrem k náměstí narazili na nápis Guinness Bar, který lákal kamsi do podzemí. Vyvolávalo to představu svlažení naplněného žaludku irským pivem v nějakém kamenném šenku, což znělo sympaticky, navíc už bylo skoro 22 hodin a jelikož červencová Kutná Hora vypadala v pátek poměrně živě, chtěli jsme využít naděje, že si ještě sedneme. To se nám po příchodu do podniku povedlo bez problémů, zaplněn byl asi jen tak zhruba z poloviny, hlavní nápor se zřejmě teprve očekával. Původní představu Guinness Bar také splnil, opravdu se jedná o suterénní kamenný prostor, který irský pub s přihmouřením oka trochu připomíná. A opravdu nabízí i to irské tmavé pivo. Točené a dobré. Po nějakých 2 hodinkách se blížila půlnoc, podnik už byl tou dobou zaplněn více než je jeho reálná kapacita a vzhledem ke spíše mladšímu složení osazenstva v něm asi bývá později hodně veselo. Přesvědčit jsme se o tom ale za každou cenu nemuseli a ve stavu "tak akorát" jsme si šli raději odpočinout na následující den, ve kterém se chceme obohatit o něco více než jen steakem a pivem. 

DRUHÝ DEN - SOBOTA

Ráno jsme po snídani začali plánovanou delší dopolední procházkou po místech, která jsme si předem vyhledali a naplánovali. Jako první jsme se podívali na vyhlídku u sv. Jakuba, která se nachází pár kroků od našeho ubytování. Je to takový malý parčík u kostela, ze kterého je výhled na Chrám sv. Barbory a Jezuitskou kolej - tedy takový ten pohled na Kutnou Horu, který znáte z pohlednic. Celý tenhle prostor kolem kostela a Vlašského dvora nabízí tímto směrem krásné výhledy, prostranství jsou navíc udržovaná a čistá, s mnoha lavičkami, je to takový příjemný prostor pro odpočinek, posezení a pokochání. Dále jsme se prošli romantickou Ruthardskou uličkou, která se táhne podél hradeb města a spojuje Vlašský dvůr a Hrádek a vážou se k ní různé místní pověsti. Prošli jsme se samozřejmě kolem chrámu, kde už po ránu bylo docela plno a foťáky asijských turistů už cvakali na plné obrátky.

Po cestě směrem zpátky malebnou Barborskou ulicí jsme se zastavili u Muzea stříbra, které zde pořádá známé prohlídkové okruhy. Vybrali jsme okruh s názvem "Cesta stříbra", které v červenci začínají od 10 hodin každou půlhodinu, jejich doba je zhruba 1,5 hodiny s cenou 130 Kč na osobu a zahrnují i prohlídku středověkého dolu. Celý prohlídkový okruh má přibližovat proces těžby stříbrné rudy a nejzajímavější na něm je určitě ta část, kdy se prochází původním, asi 300 metrů dlouhým stříbrným dolem, na což návštěvníky vybaví hornickou kápí, helmou a svítilnou. Tyto původní prostory jsou dobrodružně stísněné a vyšší postavy bude na konci trochu bolet za krkem. Není tam ale těsno jen na výšku, některá místa jsou i celkem nebezpečně úzká - jeden z asi 15 dalších návštěvníků naší skupiny, který šel přede mnou, byl velmi nadstandartně výrazné postavy a několikrát jsme měl pocit, že tentokrát se tam určitě musí zaseknout a my v těch dolech už zůstaneme. Naštěstí se tomu tak nestalo a vzhledem k tomu, že těmito okruhy projde jen během letní sezony mnoho tisíc turistů, z nichž všichni štíhlí určitě nejsou, bude to asi opravdu jen zkreslující pocit.

PŘEHLED AKTIVIT V KUTNÉ HOŘE

Dopoledne tak díky stříbrnému okruhu uteklo rychle a chvíli po odevzdání hornických artefaktů už se hlásil čas oběda. Hned za muzeum v Barborské ulici se nachází podnik s názvem Vila u Varhanáře, který nabízí nádhernou terasu s klasickým kutnohorským "pohlednicovým" výhledem. Kromě toho ale zároveň nabádá k opatrnosti některými poměrně špatnými recenzemi na internetu ... ale naobědvat se v pěkném počasí na terase s překrásným výhledem bylo i tak lákavé. Zabrat místo se nám opět podařilo a výhled je z terasy této restaurace opravdu parádní. Čekání, obsluha i jídlo samotné bylo v rámci bežného standartu, ceny odpovídající místu, nic vyloženě negativního jsme nezaznamenali a U Varhanáře jsme byli celkově dá se říct spokojeni. Ono v té sezoně na podobných turistických místech obecně asi velmi záleží na momentálním personálním obsazení, ve kterém obecně bývá vysoká fluktoace a dojem tak může být pokaždé vcelku odlišný. 

Když už jsme byli u těch místních výhledů, rozhodli jsme se ten sobotní den udělat vyloženě vyhlídkový. Po obědě jsme došli pro auto a vyrazili na Rozhlednu Kaňk, což je nově postavená více než 30 metrová věž s vyhlídkou do celého kraje, která se nachází v areálu Penzionu Havířská Bouda. Součástí věže je také kavárna, která do 18 hodin slouží na kochání se krajinou u kafíčka a večer se prý mění na gastronomickou restauraci specializovanou na romantické večeře. Na věž vede i výtah, 30 metrovou výšku jsme ale zdolali po schodech. Výhled z věže byl opravdu krásný, vidět je třeba i Zámek Kačina. Na oplátku za pěkný vyhlídkový zážitek je třeba počítat s tím, že vás před samotným kocháním kutnohorským okresem nahoře na věži bez předchozího varování zkasírují o pár kovových mincí, jak už to na podobných místech bývá. V tomto případě je to ale pochopitelné, jedná se o nově postavenou komerční rozhlednu v soukromém vlastnictví. Jinak celá Havířská Bouda je podle mého názoru dobrým tipem pro například nějaký romantický pobyt, areál se nachází na samém okraji města uprostřed lesa a přírody, přitom díky nevelké rozloze Kutné Hory s historickým centrem stále na dosah.  

HAVÍŘSKÁ BOUDA

V rámci přesunu na okraj města jsem se vyrazili podívat na další vyhlášenou místní atrakci z oblasti ubytování a gastronomie. A to na Mlýn Dänemark, menší luxusní pětihvězdičkový hotýlek vzniklý přestavou původního Těšitelova mlýna z 15.století v romantickém skalnatém udolí u říčky Vrchlice. Původní mlýn na tomto místě až donedávna chátral, než přišlo na tuto kompletní nákladnou přestavbu na soukromý hotel s 20 lůžky, bazénem a gurmánskou kuchyní. Toto zařízení, mimochodem oceněno několika cenami a patřící mezi nejlepší hotely svého typu v Evropě, se nachází uprostřed nedotčené přírody a atmosféra původního mlýna je zkrátka úžasná. Prozkoumali jsme se zde jen okolí, restaurace Dänemarku funguje pro jeho hosty a pro příchozí na základě předchozího objednání. Navíc cenové relace tohoto podniku už jsou na běžné české poměry opravdu astronomické, což potvrzují ceny ubytovaní začínající na 10 tisících za noc... i tak si ale jistě svou klientelu tento specifický "adult only" hotel najde.  

MLÝN DÄNEMARK

K večeru jsme se vydali pěšky ke Kostnici, což je spolu se svatou Barborou druhé dominantní turistické místo tohoto města. Známá Kostnice se nachází v městské části Sedlec, vedle tabákového podniku Philip Morris, který je zřejmě v Kutné Hoře z pohledu zaměstnanosti něco jako Škodovka v Boleslavi a pro vášnivé milovníky kuřiva mimochodem nabízí vlastní muzeum. Ke Kostnici jsme dorazili hodně po 19 hodině (je to z centra pěšky docela štreka) a zjistili jsme, že se touto dobou už dovnitř nepodíváme. I když nejsme až tolik zapálení památkáři a na výletech nás nejvíce baví spíše takové to volné venkovní objevování, než obrážení interiérů, tak v tomhle případě to zamrzelo. Jednak je Kostnice opravdu unikátním místem ... a také ta dlouhá cesta do cíle si zasloužila svojí odměnu. Kostnici jsme si tedy museli nechat jako nedělní rychlovku před odjezdem domů a vydali jsme se zpět do centra, nazývané jako Vnitřní Město. Prostředek této pěší cesty mezi Vnitřním Městem a Kostnicí je mimochodem takovým návratem do reality, kdy atmosféru středověku na pár minut vyměníte za kulisy panelákových sídlišť. Alespoň tedy na té cestě, kterou jsme se vydali my. 

KOSTNICE - PROHLÉDNOUT RECENZE

Po návratu do města jsme se snažili projít známá a všude uváděná místa, což se nám asi vcelku podařilo. Za zmínku stojí morový sloup nacházející se u hlavního náměstí v Šultysově ulici (ten jsme předchozí den už viděli, protože se nachází naproti irskému baru, kde jsme byli zapít páteční večeři, ale tentokrát jsme se mu věnovali malinko více), dále bohatě zdobená gotická Kamenná kašna (jinak prý také Rejskova kašna), která kdysi dávno sloužila jako místní rezervoár pitné vody a dnes slouží jako místo pro vytvoření pěkné fotky. Dále stojí za procházku také příjemný park Jezuitské koleje vedle svatobarborského chrámu. Stále se zde sice točíme v malém kruhu, ale vždy tu i na tom malém prostoru zaujme něco dalšího. Kutná Hora je opravdu nádherná a charismatická. Takhle večer, kdy už z města zmizí davy a různé organizované turistické průvody, její kouzlo vynikne mnohem více. V tónech večera vypadá také zajímavě Cocktail Bar Barborská, který se hned u vchodu pyšní upřímným mottem:  

"Nechcete-li vy žít pro to, abyste mohli pít, napijte se alespoň trochu, abych mohl žít já."

WELLNESS POBYTOVÉ BALÍČKY

TŘETÍ DEN - VÝLETY PO OKOLÍ

Nedělní odjezdový den jsme po snídani vyklidili náš pokoj a vypakovali věci do auta, abychom mohli ubytování odevzdat a ukončit a mít už tak klid na ten poslední výletní den. Centrum jsme měli za předchozí den nachozené dost, takže jsme se rozhodli napravit sobotní neúspěšnou Kostnici a pak se projet autem i po okolí.

Kostnice je opravdu monumentální záležitost a jedná se o krásný zážitek, který trochu hatí jen ta šílená davová "komerčnost", což je ale na podobných místech standartem a je třeba se na to připravit. Navštěvovat tyto turistická místa bez toho, aby se člověk párkrát s někým nesrazil, nepřekážel nějakému nadšenému fotografovi nebo nešlápl na volně běhající ječící dítě, to bohužel nelze.

Z okolí jsme potom stihli Zámek Kačina, který se nachází v obci Svatý Mikuláš kousek od Kutné Hory, po výjezdu směrem na Pardubice. Na prohlídkové okruhy na zámcích moc nejsme, ale udělali jsme si příjemnou procházku rozlehlým zámeckým parkem. Celkem náhodou jsme se také doslechli o ZOO parku s názvem RingelLand, který se nachází tímto směrem, hned za Kačinou v obci Habrkovice. V ZOO parku patřící cirkusové rodině se nachází kromě běžných domácích zvířat také různé šelmy, například sibiřští tygři a pumy, nebo téměř 30 letý hroch (který je takovou zapomenutou celebritou, zamlada totiž hrál ve filmu Dva lidi v Zoo). Je to zvláštní místo a určitě stojí za návštěvu. Pokud tedy nejste vyloženě aktivista bojující proti drezúrám zvířat - RingelLand provozují cirkusáci a mimo jiné se zde tak odehrávájí různá představení právě cirkusového typu, jako například drezúra šelem nebo vystoupení se zmíněným hrochem. Toto je asi věc názoru, každopádně zvířata rozhodně nevypadají, že by na tomto místě strádala. Obě navštívěná místa (Kačina a RingelLand) zabrala poměrně hodně času a návrat domů se tak brzy nachýlil.

Výlet do Kutné Hory se nám líbil a naše obavy, že zde nebude kromě pár věžiček co vidět ani co dělat, zůstaly nenaplněny. Ani za ten víkend jsme neviděli zdaleka vše, co Kutná Hora a její okolí nabízí. Závěrem bych ještě dodal, že tohle městečko s kouzelnou atmosférou určitě uspokojí nejen nadšence do historie a památek, kterých Kutná Hora nabízí opravdu přehršel, ale také milovníky jídla - v Kutné Hoře je mimořádně velký výskyt restaurací a hospod na metr čtvereční. A spoustu z nich vypadá opravdu dobře a člověk by nevěděl, kam dřív.

UBYTOVÁNÍ V KUTNÉ HOŘE